Společnost Thule a její úloha v národoveckém hnutí
Thule měla být nejsevernější zemí, kterou objevil kolem roku 300 př. n. l. Pytheas. Dle Guido von Lista, otce armanistického učení, mělo jít o nejzažší útočiště germánských uprchlíků. Na konci první světové války vznikla pod tímto názvem, jakožto odnož ariosofické společnosti Germanenorden, samostatná lóže. Ariosofie, čili árijská moudrost, bylo hnutí německých okultistů, snažících se probudit v árijcích pocit výlučnosti a jedinečnosti, jež jim byla odevždy vlastní. Toho se mělo dosáhnout studiem nordické kultury a jejího dědictví, esoterickým výkladem dějin s pangermánským nádechem a světovým názorem, vyznačujícím se nacionalismem a vizemi silného Germánského státu.
K nejvýznamnější ariosofistickým společnostem patřil právě Germanenorden, antisemitský spolek, založený roku 1912 německým politikem Theodorem Fritzschem na základě učení již zmíněného Guido von Lista. Roku 1916 do tohoto řádu vstoupil Rudolf svobodný pán von Sebottendorff , vlastním jménem Adam Alfred Rudolf Glauer, budoucí vůdčí osoba společnosti Thule. Glauer se narodil 9. listopadu 1875 v saské Hoyerswerdě v luteránské rodině. Po studiích krátce pracoval jako soukromý učitel a poté se vrhl do dobrodružného života. Pracoval jako topič a elektrikář na několika zaoceánských lodí, s kamarádem z lodi zkoušel štěstí jako zlatokop v západní Austrálii.
Cesty ho zavedly do Egypta, kde roku 1900 vstoupil do služeb tureckého místokrále Husejna paši, s nímž odjel do Turecka, kde spravoval jeho statky a naučil se turecky. Prostřednictvím paši se dostal do styku s vyznavači súfismu, mystické odnože islámu a tančícími derviši. Tento impuls v něm patrně probudil zájem o okultismus, jenž byl dále prohlubován seznámením se s židovskou rodinou Termudi ze Soluně, jejíž patriarcha zasvětil Glauera do tajemství alchymie a kabaly. Posléze ho přivedl roku 1901 do zednářské lóže zvané Memphis či Miriam.
Po smrti Termudiho se Glauer vrátil do Německa a roku 1905 se oženil. Byl obviněn z padělatelství a jiných podvodů a na jaře 1908 uprchl opět do Turecka, kde se stal svědkem neúspěšné revoluce sesazeného sultána Abdula Hamida II. Glauer se věnoval okultismu pořádáním přednášek ve svém bytě v Konstantinopolu, vyučoval esoterice, napsal knihu o derviších a 25. prosince 1910 založil v Istanbulu vlastní mystickou lóži. Glauer byl přívržencem antimaterialismu, panotománského mysticismu, alchymie a rosenkruciánství. Jeho okouzlení aristokracií vyvrcholilo tím, že se nechal dle tureckého práva adoptovat rodem von Sebottendorffů. Roku 1912 se na straně Turecka Sebottendorff účastnil druhé balkánské války. Po svém zranění byl vzat do zajateckého tábora, odkud uprchl do Německa. Často měnil místa pobytu, neboť měl problémy se svou tureckou národností. Znovu se oženil a nakonec se usadil roku 1916 s manželkou v bavorském Bad Aiblingu.
V té době ho jeho právník Georg Gaubatz, upozornil v novinách na náborový inzerát Germanenordenu, který Sebottendorffa natolik zaujal, že do řádu vstoupil. Dokonce se vydal do Berlína přímo za jeho vůdcem Pohlem, jenž mu předal seznam adres tamních potenciálních členů a pověřil ho, aby oživil pro řád bavorskou oblast. Sebottendorff zastával názor, že islámská mystika a runy mají tytéž árijské kořeny. Dle něj árijci ztratili vědění o magické síle run z důvodu rasového mísení, především s židy. Kromě ariosofie mu Pohl zprostředkoval i ideologii německých nacionalistických kruhů. Sebottendorff se po návratu nadšeně vrhl do práce. Kromě Pohla, vedl také bohatou korespondenci s lidmi, na než dostal od vůdce řádu kontakt. Vydával časopis Runy-časopis pro germánské myšlení a vědu, publikoval články na okultní témata v Astrologische Rundschau (20.října 1920 se stal jejím redaktorem), Ringende Jugend, Münchener Beobachter, čímž si získal pověst znalce run a astrologie. Stal se mluvčím řádu pro bavorskou oblast. Na zasvěcovacím setkání 21. prosince 1917 navrhl financovat pro členy lóže vydávání bulletinu Všeobecné řádové zprávy (Allgemeine Ordens-Nachrichten) a zároveň byl jmenován Mistrem bavorské oblasti.
Roku 1918 Sebottendorff potkává člena řádu a válečného veterána Waltera Nauhause, jehož zájem směřoval především ke kabale, hinduistickým, egyptským náboženstvím a také rodokmenům, kterým se v Germanenordenu převážně věnoval. Měl také vysokou hodnost strážce rodu, jež ho činila zodpovědným za zkoumání rasové čistoty členů.
Schůze řádu se konali nejprve v mnichovském bytě Sebottendorffa, později jak se členská základna zvětšovala, si 1.června 1918 pronajal pět místností v hotelu Vierjahreszeiten.
Členové se setkávali minimálně jednou týdně a sezení také stále častěji doprovázely pravicově laděné schůze, které mohly vzbudit nežádoucí pozornost levicových kruhů. Z tohoto důvodu došlo k 17. srpna 1918 k znovu ustanovení společnosti Thule, kterou již v lednu téhož roku založil Nauhaus se studentem grafického umění Walterem Deickem. Tímto se Thule stala oficiálním vnějším kruhem Germanenordenu.
Nábor nových členů do řádu měl v Mnichově na starosti Nauhaus. Jejich počet vzrostl z 200 (jaro 1918) na 1500 (podzim 1919). Do společnosti vstupovali lidé z vyšších kruhů - šlechta, podnikatelé, právníci, soudci, lékaři, političtí aktivisté apod. Mnozí z nich později zastávali vedoucí místa v NSDAP. Činnost skupiny zahrnovala kromě iniciačních obřadů pro novice také přednášky o německé mytologii a výlety na významná místa německých dějin. Obřady doprovázela hra na piano, harmonium a ženský zpěv.
Symbolem společnosti byla pravotočivá svastika překrytá vertikálně mečem, jako hesla se zvolila provolání „Pamatuj, že jsi Němec“, „Dbej na čistotu své krve“. Členové se zdravili pozdravem „Heil und Sieg!“. Během prvních dvou dnů do něj vstoupilo 30 členů.
Řízení Thule se ujali Sebottendorff, Nauhaus a Deick. Nauhaus vypracoval politický program řádu, Sebottendorff zase esoterické teze. Vznikl tak pravicově-okultistický spolek, jehož náplní byl boj proti nově ustanovené republice rad, vyhlášené židovským novinářem, pacifistou a vůdcem Nezávislých sociálních demokratů, Kurtem Eisnerem. Právě pro vlastenecky orientované skupiny byla revoluce a převzetí moci levicí těžkou ránou.
Aktivita Thule tudíž směřovala k mobilizaci mas proti rudému nebezpečí. Za tímto účelem Sebottendorff koupil za 5.000 marek v té době nevýznamný týdeník Beobachter a přejmenoval ho na Münchener Beobachter und Sportblatt (později se noviny staly jako Völkischer Beobachter tiskovým orgánem NSDAP). Kromě toho společnost podporovala přímé protikomunistické akce. Členové shromažďovali zbraně pro kontrarevoluční odboj a Sebottendorff vypracoval plán na únos Eisnera, který ovšem zkrachoval. Sebottendorff se rovněž podílel na Freiburské občanské sebeobraně, vstoupil do bojového svazu Freikorps Oberland a pořádal pro něj nábor dobrovolníků.
Na podzim roku 1918 Sebottendorff pověřuje Karla Herrera k založení Politického dělnického kroužku (Deutscher Arbeiterverein identického s Politische Arbeiter-Zirkel), v jehož vedení se objevil mj. i Anton Drexler. Tímto způsobem se měla ideologie Thule infiltrovat mezi dělnické kruhy. Členstvo se pohybovalo od tří do sedmi lidí, kteří se setkávali jednou týdně, aby vyslechli Herrerovy přednášky o příčinách prohry 1. světové války a antisemitismu.
Sebottendorff také uveřejnil ve zpravodaji Germanenordenu návrh programu v Berlíně vytvořené politické strany Německá socialistická strana (Deutsch-Sozialistische Partei), v jejíž prostorách také od roku 1919 sídlila redakce Beobachteru, Na základě tohoto článku Anton Drexler vypracovává koncepci Německé dělnické strany (Deutsche Arbeiterpartei), v kterou se tak původní diskusní kroužek přeměnil. Založení DAP proběhlo v prostorách společnosti Thule 18. ledna 1919 a od února 1920 se spolek přejmenoval na Nacionálně socialistickou německou dělnickou stranu (Nationalsozialistische Deutsche Arbeitpartei).
Mezi Thule a DAP existovaly rozpory pokud šlo o povahu spolků, které se obracely na masy. Hitler ostře nesouhlasil se spikleneckým charakterem podobných lóží , prosazoval otevřenou stranu, jejíž obraz došel naplnění v DAP. To se orientovalo pouze na politickou činnost a nechalo se ovlivnit národoveckými myšlenkami Thule, což o jejích okultně-rasistické ideologii říci nelze. Souvislost lze na první pohled najít ve znaku obou seskupení. Člen Thule a Germanenordenu, Friedrich Krohn, který pro potřeby DAP vytvořil národoveckou knihovnu čítající 2500 svazků , sepsal roku 1919 prohlášení s názvem Hodí se svastika jako symbol pro národně socialistickou stranu? V něm navrhl za symbol DAP levotočivou svastiku (buddhistický symbol štěstí a zdraví. Národovecké skupiny používaly oba typy hákového kříže jako symbol áríjců, neboť ho lze v historii nalézt ve všech kulturách, kromě semitské). Vznikla diskuse, v níž Hitler prosadil svůj návrh na pravotočivou svastiku. Krohn zpracoval barevné provedení praporu, který se poprvé objevil na zakládající schůzi NSDAP 20. května 1920 ve Starnbergu.
10.listopadu 1918 se Thule přeměnila v bojový svaz (Kampfbund Thule) a 21. března 1919 se přejmenovala na Thulskou společnost pro zkoumání německých dějin a podporu němectví, aby se odvedla pozornost od její politické orientace. V té době již Thule požívala vedoucího postavení mezi národoveckými seskupeními.
Nepřehledná situace v zemi vyvrcholila zavražděním Kurta Eisnera (21. února 1919). Vrahem byl mladík ne zcela árijského původu, hrabě Arco auf Valley, jenž tímto činem chtěl po svém vyloučení z Thule prokázat národovecký postoj. Nastálý zmatek využili komunisté, kteří po vzoru sovětů vytvořili bavorskou republiku rad. Ulicemi procházely ozbrojené bojůvky rudých, které rabovaly a plenily. 26. dubna do prostorů Thule vtrhli komunisté a zatkli jejich sedm členů. 30. dubna 1919 byli tito spolu s dalšími třemi muži popraveni jakožto odveta za zabití rudých vězňů ve Starnbergu. Sebottendorff se v té době skrýval. Když se situace uklidnila a on se znovu objevil, dával mu výbor Thule za vinu smrt rukojmí a dokonce ho obvinil, že předal komunistům seznam členů. Po 22. červnu 1919 již Sebottendorff v Thule neukázal. V dalších letech vydal několik ceněných knih o astrologii, psal okultní pojednání, cestoval. Společnost Thule zatím postupně ztrácela na významu a kolem roku 1925 došlo k jejímu rozpadu.
Po převzetí moci nacisty se ji Sebottendorff snažil oživit. 9. září 1933 se opět v hotelu Vierjahreszeiten konala ustavující schůze. Od října Sebottendorff vydával časopis Thulský posel (Der Thule-Bote). Od začátku však činnost provázely rozpory mezi členy a její vůdce se ani netěšil jejich oblibě. Již 23. listopadu 1933 ho ve funkci předsedy vystřídal spoluzakladatel DAP, Franz Dannehl.
Sebottendorf v té době vydal knihu Než přišel Hitler: Raná léta nacistického hnutí (Bevor Hitler kam: Urkundlisches aus der Frühzeit der national sozialistischen Bewegung), kde popisuje význam Thule pro vznik hnutí, z něhož vyšel Hitler a NSDAP. Úřady však k autorovi necítily náklonnost, Sebottendorff byl dvakrát zatčen, mj. za šíření poplašných zpráv. Byl mu uložen zákaz veřejného vystupování a psaní. Po propuštění opět cestoval a za války působil v Turecku jako nevýznamný pracovník německé tajné služby. 9. května 1945 byl nalezen utopený v Bosporu. Zda šlo o násilný čin, nebo sebevraždu, nebylo prokázáno.
K Thule se váže mnoho mýtů jako např., že jeho členem byl Adolf Hitler a jiní vedoucí představitelé Třetí říše. Hitler byl stejně jako např. Gottfrieder Feder, Alfred Rosenberg, Dietrich Eckart či Rudolf Hess, pouze hostem Thule. V raných dobách ariosofické učení Hitlera jistě ovlivnilo, zejména její antisemitisticky zaměřené teze, nicméně okultní teorie mu pravděpodobně zůstaly cizí. K aktivitám novo-pohanských učenců, které označuje za „lidově-německé potulné hnidopichy“, se Hitler vyjadřuje ve své knize Mein Kampf:
Charakteristické pro tyto povahy je, že básní o starogermánském bohatýrství, o šedém závoji dávných dob, o kamenných sekyrách, mečích a štítech, ve skutečnosti jsou však obrovští zbabělci, jaké si člověk jen může představit. Neboť stejní lidé, kteří ve vzduchu šermují s věrnými plechovými kopiemi starogermánských mečů, a na vousaté hlavě nosí preparovanou medvědí kůži s rohy, a prosazují boj s duchovními zbraněmi, se jako hejno hus ve spěchu rozutečou před každým komunistickým gumovým obuškem. Potomstvo nebude mít mnoho důvodů oslavovat jejich hrdinskou existenci v nějakém novém eposu.
(české vydání z roku 2000, str. 263)
Činnost Thule a Sebottendorffa nicméně nezahrnovala jen okultní teorie na podporu árijských zájmů, ale také aktivní odpor proti negativním vlivům v německé společnosti. Význam Sebottendorffa, tedy kromě jeho vedení nejvýznamnější árijsko-okultní společnosti 20. let, tkví i v tom, že stál v pozadí založení malého spolku, jenž se později přeměnil v mocnou NSDAP.
Wolf