Jörg Lanz von Liebensfels a Řád nových templářů

 

1) Jörg Lanz von Liebensfels - životopis

2) Jörg Lanz von Liebensfels – myšlenky a přínos

3) Řád nových templářů.

 

 1) Jörg Lanz von Liebensfels - životopis

Narodil se 19. července 1874 ve Vídni-Penzingu. Jeho rodiče pocházeli ze středostavovských poměrů, přičemž matka byla poloviční Češka.

Již v dětství se nadchl pro řád Templářů a vžíval se do světa bájí a legend. V 19 letech se stal novicem v Cistersticiánském opatství . Kromě rychlého postupu v církevní hierarchii, mu působení v opatství umožňovalo, rozsáhlá studia historie a orientální mystiky. Po období plném napětí a zoufalství, vyplývajícím z jeho touhy po fyzické a intelektuální svobodě, zrušil Lanz své svaté přísahy a 27. dubna 1899 ve věku 24 let opustil opatství.

Zřejmě již v té době uzrála v Lanzovi myšlenka založit vlastní árijsko-křesťanský řád. Po získání peněz za své technické vynálezy, mezi lety 1902-1905 založil „Ordo Novi Templi“ čili „ Nový Templářský řád“ cílem řádu bylo: Znovu oživení staré ário-heroické myšlenky svazu mužů, založeném na rasové stejnosti. Novotemplářský řád se postupně rozrůstal a kromě několika opatství, získal do svého vlastnictví i hrad Werfenstein.

Jörg Lanz se také intenzivně věnoval literární činnosti. Kromě napsání velkého množství ariosofických děl, vydával v letech 1908-1918 časopis Ostara ( Jméno pohanské bohyně jara. ) Ke kmenovým námětům Ostary , patřila rasová somatologie, antifeminismus, a duševní rozdíly mezi plavou a tmavou rasou na poli sexuálního chování, filozofie, umění, politiky atd. Rovněž bylo v Ostaře propagováno, zavedení nového kastovního systému, odvozeného z hinduistického zákoníku Mana.

Za první světové války se Lanz stále více radikalizoval a předpovídal příchod rasového a hierarchického ráje. Ráje, který znamenat pro „rasově méněcenné“ deportaci na Madagaskar nebo zotročení a využití jako „ tažných zvířat“

 Koncem roku 1918 Lanz opustil vřící Rakousko a usadil se v Maďarsku. Roku 1921 se vydal do Mnichova a neúspěšně se zde snažil navázat styky s německými nacionalisty, seskupenými kolem společnosti Thule. Se sympatiemi sledoval vývoj politických událostí v Německu i převzetí moci nacionálně-socialistickým hnutím.  V lednu 1932 založil ve Vídni jako „předsálí“ svého řádu Lumen-Club , podle stanov „ Sdružení lidí , kteří se stavějí proti nehezkému, chorobnému a shnilému v dnešní naši pokrytecké kultuře.“

Hitlerův vstup do Rakouska, uvítal německý Rakušan a áriozof Lanz s nadšením. Nepřinesl mu však nic dobrého, ačkoliv, jak sám rád říkal, byl člověkem, který dával Hitlerovi myšlenky. Hitler, však nechtěl mít s Lanzem nic společného a již 2. prosince 1938 byl Lanzovi udělen zákaz publikování. Po zákazu Nového templářského řádu a Lumen-Clubu se stáhl Lanz do ústraní a vydával se za oběť vládnoucí kliky.

Jörg Lanz zemřel v ranních hodinách 22. dubna 1954 ve Vídni, aniž přijal svátosti umírajících katolické církve.

 

2) Jörg Lanz von Liebensfels – myšlenky a přínos

Jeho názory vycházejí z radikální teologie, z charakteristického pohledu na historii a z komplikovaných vědeckých spekulací.

Jádro jeho „ ário-křesťanské „ doktríny spočívá ve souboji dobra a zla. Dobra, charakterizovaného „ árijskými nadlidmi „ a jejich spasitelem Fraujem , který volá po posvátném vykořenění „ podlidí“ a všech rasově podřadných stvoření..

Lanz opíral svoji tvorbu o nejrůznější humanitní  a přírodovědné obory , včetně antropologie, fyziky a zoologie.

Podle jeho teologie prvotní hřích znamenal hříšné křížení Árijců s nižšími živočišnými druhy. V důsledku tohoto křížení vzniklo na světě několik smíšených ras, které ohrožují posvátnou a legitimní. moc árijců. Árijce charakterizuje jako nejbližší potomky boholidí. U niž pomocí správného křížení a dodržování rasové hygieny, lze opět dosáhnout ušlechtilých vlastností boholidí, jako jsou telepatie, vědění a vesmírný řád.

Lanz hřímal proti falešné křesťanské tradici soucitu se slabými a utlačovanými a žádal, aby se národ bez milosti vypořádal s méněcennými. Rovněž tvrdě vystupoval proti feminismu, neboť považoval ženy za náchylnější ke zvířecí chlípnosti. ( promiskuitě s podřadnými rasami.) Čehož využívají nižší rasy, které se odedávna pokouší stáhnout árijce pomocí promiskuity na evolučním žebříčku směrem dolů.

Z důvodu přiblížení se širším vrstvám , Lanz stále více přebíral „ völkisch“ a antisemitskou tématiku. Při vydáváni časopisu Ostara dostál svému slibu, že bude pátrat po škodlivých společensko-ekonomických a kulturních následcích emancipace podřadných ras ve všech oblastech veřejného života. V rozmezí čísel 26 – 89 se 7 čísel hluboce zajímalo o klasifikaci rasových typů, 18 se zabývalo sexem, ženami a prostitucí, 29 srovnáváním duševních a fyzických vlastností mezi plavovlasými a tmavovlasými a 9 náboženskými a okultními záležitostmi.

Lanz také ve stále větší míře těžil z moderní teozofie a zajímal se o okultismus.

Z myšlenek Jörga Lanze a jeho spolupracovníků čerpalo mnoho pozdějších áriozofů a nacionálně socialistických myslitelů. Některými jeho představami se rovněž inspirovaly později vzniklé nacionálně socialistické organizace. ( např. Program Lebensborn prováděný organizací SS ).

A minimálně několik čísel jeho Ostary četl i Adolf Hitler v době jeho pobytu ve Vídní. V době kdy se formovala jeho osobnost a vytvářel náhled na svět.

 

3) Řád nových templářů ( ONT )

Lanzův první zájem o Templáře vznikl na základě středověkých balad o Persifalovi a rytířích zlatého grálu . Tyto eposy se v jeho době těšily velké oblibě díky tomu, že je Richard Wagner zhudebnil jako opery  a že tuto mytologii zpopularizovali romantičtí autoři, jako Erwin Kolbenheyer a Fridrich Lienhard.

 Templáři byli těsně spojeni s cisterciánským řádem. Sv. Bernard z Clairvaux, zakladatel Cisterciáků, založil v roce 1128 řád Templářů a později je oslavoval zato, jak statečně bránili křesťanství. Lanzův osobní vztah k templářům byl o to silnější, že kdysi sám k cisterciánském řádu náležel. Vytvořil si představu, že právě tito rytíři hájili ve středověku rasistickou gnózi. Jejich cílem bylo založit Velký germánský řádový stát, který by obsáhl celou oblast středozemního moře a který by svůj vliv rozšířil hluboko na Střední východ. V roce 1913 Lanz vydal krátkou studii, ve které interpretoval grál jako elektrický symbol, který náležel „ parapsychickému „ potenciálu čistokrevné árijské rasy. Úsilí templářů najít svatý grál bylo pouhým metaforickým obrazem pro přísně eugenickou praxi, která měla vychovat z templářských rytířů boholidi.

Za přispění vídeňských přátel koupil Lanz v roce 1907 pro svůj řád jako ústředí Burg Werfenstein. Tento hrad byla romantická středověká zřícenina, která se tyčila na vysokém skalnatém útesu na d Dunajem ve vesnici Struden u Greinu v Horním Rakousku. Roku 1907 v prosincovém čísle Ostary uveřejnil Lanz program ONT a svůj řád vykreslil jako árijský spolek vzájemné pomoci, založený s cílem posílit rasové uvědomění prostřednictvím genealogického a heraldického šetření, soutěží krásy a v zaostalých zemích položit základy rasistických utopií.

Zdá se , že k prvním činnostem ONT patřily slavnosti na hradě Werfenstein. Jednou na jaře přijelo z Vídně několik set lidí parníkem a z ovlajkovaného hradu je přivítala děkován salva. Po obědě v místních hospůdkách se velká společnost přemístila na hradní dvůr, kde vyslechla koncert. Společenská zábava spojená s velkými ohni a s táborovým ohněm trvala dlouho do noci. O této události se široce rozepsali v tisku a tím přispěli k šíření myšlenek Ostary u široké veřejnosti.

K světským oslavám inspirovaným pangermánstvím přiřadil Lanz řádovou liturgii a ceremoniál, který před nezasvěcenci zůstával většinou skryt. Lanz také vypracoval řád pro ONT, který se trochu podobal disciplinárnímu kodexu tradičních náboženských řádů. Devět článků zákoníku obsahovalo vyhlášení cíle a principu, dále výčet práv bratří a jejich povinností, stručný popis řádových rituálů a několik článků se věnovalo obřadní složce, včetně hierarchie , obřadních rouch a heraldiky. Kromě liturgie vypracoval Lanz řádovou hierarchii. Podle tohoto zákoníku byli bratři rozděleni do 7 řádů podle svých služebních povinností a stupně rasové čistoty.. Lanz vyšperkoval svou hierarchii i tím, že každému stupni určil roucho, erb a titul. Základním rouchem , které nosili všichni bratři, byla bílá mnišská kutna s kápí, ozdobená rytířským křížem, jehož tvar se lišil podle  stupně ke kterému náležel jeho majitel.

Popularita Ostary dokazuje, že o ONT věděla řada Rakušanů, zejména ve Vídni. Pamětníci vzpomínají, že Ostara byla do značné míry distribuována prostřednictvím městských trafika Lanz hlásil, že v roce 1907 vydal 100 000 výtisků. Z toho lze soudit, že Lanzovy myšlenky sdíleli široké vrstvy čtenářů, ačkoli k esoterickému jádru Nových templářů měl přístup jen omezený počet lidí.

Zenit činnosti ONT lze umístit do let 1925 – 1935. Za celou dobu své činnosti ONT vytvořil sedm buněk ( presbyteriánství ), z nichž nikdy nepracovalo najednou více jak pět. Celkový počet bratří přijatých do řádu , patrně nikdy nepřekročil tři sta.

Význam ONT je spíše v tom, co vyjadřoval, než v tom, čeho dosáhl. Byl symptomem nejasně formulovaných pocitů nespokojenosti a tato směs obav, zájmů a stylů očividně rezonovala s tajemnými úzkostmi rakouské a německé společnosti. Své elitářství a tisícileté naděje rozšířil o prvek genocidy. Nejvyšším cílem ONT bylo vykoupení světa prostřednictvím eugenické selekce a vykořenění podřadných ras.

R.O.