Svastika a ariosofie

 

Svastika se těšila popularitě v německých národoveckých kruzích od počátku 20. stol, nicméně již dříve se v německé literatuře oceňoval její význam. Toto staré znamení, vyskytující se prakticky po celém světě kromě oblastí obývaných semity, bylo právě z tohoto důvodu pro nacionalisty tak výjimečné. Symbolizovalo jim mj. árijského člověka a čistotu jeho krve.      

Již roku 1891 Ernst Krause (aka Carus Sterne) označuje svastiku v knize "Země Tuisko, pravlast árijských kmenů a bohů" (Tuisko-Land, der arischen Stämme und Götter Urheimat) za "árijskou zkamenělinu udávající směr". Mezi první ariosofické učence oceňující význam hákového kříže, patřil Alfred Schuler, který o tomto "symbolu pudového, rasového a orgiastického" hodlal napsat disertační práci. Roku 1899 v "Dopisech panu X" uvedl: "Budoucnost přináší bouři a je nutno vyzbrojit se, a především je nutné, aby se prvotní láska seznámila se svými zbraněmi. Aby to kolem slunečného dítěte drnčelo štíty a mědí, aby byli duši vráceni její korybanti a kříži jeho nohy, tak aby životem kroužilo prastaré znamení, ohnivé kolo a svastika spojené v pevném svazku s tělem." Dle Schulera se měl "zdar a štěstí" opět zjevit ve svastice, opaku "mučednického kříže".

Křesťanský kříž tak měl být nahrazen křížem hákovým, který značil opozici nejen vůči existujícím žido-křesťanským náboženstvím, ale také politickým silám, jejíž kořeny byly spatřovány v žido-zednářském spiknutí. V tomto smyslu se také později, roku 1942, vyjádřil ve svém projevu k dobrovolníkům SS Heinrich Himmler: "Ti, kteří přísahají věrnost hákovému kříži, musí nenávidět všechny ostatní kříže a dokonce proti nim bojovat."  

Guido von List, jenž pro esoterické učení starých germánských kněží-vládců zavedl termín Armanenschaft, v článku Germanischer Lichtdienst označoval svastiku za posvátný symbol, mající původ ve Feuerquirl (ohnivé metle), jejímž roztočením bůh Mundelföri stvořil vesmír. List, dle něhož tradice Armanenschaftu dále přežívala v tajných společnostech rosenkruciánů, rytířských řádech apod., také tvrdil, že modlářská hlava Bafometa, uctívaného dle soudních zápisů templáři, byla ve skutečnosti maltézský kříž, vzniklý zkosením a vrstvením pravo a levotočivých svastik. Kvůli uctívání tohoto posvátného symbolu Germánů prý také církev pronásledovala templáře a poté i jiné tajné společnosti, jež ideu Armanenschaftu dále převzaly.

Na Listovy myšlenky dále navázal Jörg Lanz von Liebenfels, jehož Řád nových templářů (Ordo Novi Templi) se pravidelně scházel na hradě Werfenstein v Horním Rakousku. Členové řádu nosili dlouhé bílé kutny s červeným templářským křížem, který List vysvětloval jako spojení dvou v protisměru se otáčejících svastik.              

Svastiku překrytou dýkou měla ve znaku také společnost Thule, odnož spolku Germanenorden, čerpajícího právě z učení Guido von Lista. Vůdce Thule Rudolf von Sebottendorff pro zvýšení popularity řádu mezi dělníky navrhl založení dělnického kroužku. Z něj poté vznikla DAP a následně NSDAP. Člen Thule a Germanenordenu, Friedrich Krohn, činný i v DAP, v květnu roku 1919 napsal pojednání "Hodí se svastika jako symbol pro národně socialistickou stranu?" (Ist das hakenkreuz als Symbol nationalsozialistischer Partei geeignet?) V něm navrhoval za znak DAP levotočivou svastiku, používanou běžně v národoveckých spolcích. Nakonec zvítězil návrh Adolfa Hitlera, aby se symbolem strany stala svastika pravotočivá. Krohn vytvořil barevnou podobu rudého pole s černou svastikou v bílém poli (dle Mein Kampf prý tuto definitivní formu stranovil Hitler) a tento prapor se poprvé objevil na ustavující schůzi NSDAP 20. května 1920 ve Starnbergu. Hitler píše:

"A v pravdě je to symbol! Nejen proto, že prostřednictvím námi všemi vroucně milovaných barev, které kdysi přinesly německému národu tolik cti, projevujeme naši úctu před minulostí, ale byla rovněž i nejlepší personifikací našeho hnutí. Jako národní socialisté spatřujeme v naší vlajce náš program. V rudé barvě vidíme sociální myšlenku našeho hnutí, v bílé myšlenku nacionalistickou, v hákovém kříži úkol boje za vítězství árijského člověka a současně s tím také myšlenku vítězství tvůrčí práce, jež byla vždy antisemitská a antisemitskou stále bude."   

Svastika Adolfa Hitlera provázela již od dětství. Když roku 1897 chodil v Lambachu do školy v benediktinském klášteru, denně procházel pod klenutým vchodem, nad nímž se v kameni skvěl klášterní znak, jehož hlavní součástí byla právě ona.

  

Wolf